Krásná jízdárna není pouhou pastvou pro oči, krásná jízdárna je doslova rájem pro koně a jezdce. Krásnou jízdárnu ale nedělá volný prostor mezi líbivým ohrazením. Jízdárna je hlavně o tom, co je na povrchu a pod ním.
Základem je základ
Stavební základy pro jízdárnu jsou důležité. Cílem terénních prací při založení jízdárny je nejenom srovnat terén, ale především vytvořit pro jízdárnu stabilní základy. Důležité je použití stejného, stabilního podkladového materiálu pod celou jízdárnu, který zaručí konzistenci povrchu v celé ploše. Kvůli nestabilitě nejsou vhodné materiály jako je drcený beton nebo stavební sutě. Za ideální materiál je považován drcený kámen nebo recyklovaný drcený asfalt, který má ale horší vlastnosti než štěrk. Základna by měla být vyrovnaná s malým, přibližně 1% sklonem kvůli přirozenému odvodnění. Právě tyto tři faktory – použitý materiál, konzistence základního materiálu a účinnost odvodnění – ovlivňují, jak se chovají horní vrstvy.
Odvodnění
Odvodnění je obzvláště důležité pro venkovní jízdárnu vystavenou vlivům srážek. Drenáž je obvykle tvořena soustavou děrovaných trubek, tzv. „husích krků“ odvádějících vodu z podloží jízdárny. Vytvoření dobrého drenážního systému s děrovanými trubkami uvnitř základní vrstvy zajišťuje, že jízdárna bude odvodněna dostatečně a rovnoměrně. Jinak by se v případě vydatných srážek pravděpodobně vytvořily louže a hlubší místa a povrch by se stal nekonzistentní pro práci koně. Základní vrstvu tvoří ideálně zhutněný drcený kámen – štěrk frakce 16/32 ve vrstvě cca 25-30 cm. Jeho funkcí je roznést zatížení z povrchu do podloží a odvádět vodu. V této vrstvě je uložena i drenáž. Dále je vhodný podsyp jemnějším štěrkem frakce 8/16 v tloušťce asi 5 cm, který vyrovná případné nerovnosti a je pečlivě zhutněn.
Geotextilie chrání drenáž
Použití materiálu z geotextilie, umístěného mezi základní a horní vrstvou, pomáhá omezit množství propadnuvších zrn písku, která mohou ucpat odvodňovací systém. V případě zanesení drenážního systému se voda nemá kam ztratit a opět se objeví na povrchu jízdárny. Jako alternativu k položení geotextilie lze užít i plastové rohože zavezené jemným kačírkem, které jsou dobře propustné pro vodu a také zamezují promíchání horní a spodních vrstev.
Co nahoru?
Na dokonale připravenou základní vrstvu se pokládá horní vrstva v mocnosti 8-15 cm. Horní vrstva musí poskytnout koni stabilní a rovný povrch vhodný k práci. Ideální je, aby použitý povrchový materiál umožnil kopytu při dopadu na zem posunout se mírně dopředu, čímž se rozloží kinetická energie dopadu. Avšak zároveň musí povrch poskytnout dostatečnou oporu pro nohu – neklouzat, aby získal důvěru koně a jezdce. Jak se liší jednotlivé jezdecké disciplíny navzájem, tak se od sebe liší i typ a hloubka vhodného povrchu pro ně. Například skákání a drezura potřebují stabilnější povrch než reining. Pro skoky a drezuru doporučuje použít místo kulatého písku písek „úhlový“, protože hrany umožňují zrnům písku „se navzájem chytnout“ a tím zvýší stabilitu povrchu. Stabilitu povrchu lze ještě zvýšit přidáním vláken geotextílií, vosku nebo silikonu. Také přidání gumy mění charakteristiku povrchu.
Odolat větru, dešti!
Všechny jízdárenské povrchy jsou vhodné pro použití v krytých nebo venkovních jízdárnách. Nicméně, u venkovních jízdáren počasí výrazněji ovlivňuje stav a chování povrchu a výrazně zvyšuje nekonzistentnost povrchu a tím ovlivňuje stabilitu koně.
Mnoho majitelů jízdáren volí písek jako primární povrchový materiál a přidává další materiály pro zlepšení jeho vlastností. Používají se nejčastěji geotextilní vlákna, řezané textilie, guma, silikon nebo dřevní štěpky. Tyto dodané materiály snižují zhutnění, takže po čase používání se z jízdárny nestane dunící mlat. Textilní vlákna také pomáhají zadržovat vlhkost a jsou užitečnou přísadou v sušších oblastech. Nezapomínejte ani na převládající vítr, který dokáže přenášet jemná zrnka písku a během několika dní přemístit pískovou jízdárnu na blízké pole. Proto se v místech s převládajícími větry se doporučuje při zemních pracích myslet již na vhodné terénní úpravy a včas vysadit větrolamy v podobě živých plotů a stromů nebo alespoň při budování základů jízdárny navršit ochranné valy. Dočasně lze jízdárny chránit před větrem i pomocí barier třeba z reklamních bannerů umístěných na oplocení. O odvod nadměrné dešťové vody z povrchu se „stará“ samo založení jízdárny, 1% sklon terénu, základní vrstvy materiálu, případně instalovaná drenáž. Před očekávaným velkým deštěm je vhodné jízdárnu upravit vláčením, aby se dopadající voda lépe vsakovala do spodních vrstev.
Prach a závlahy
Suchá jízdárna práší. Prach představuje výrazné ohrožení zdraví pro koně i člověka, může být u vnímavých jedinců spouštěčem zánětlivého onemocnění dýchacích cest, alergií i astmatu. Pokud je povrch prašný, měl by být pravidelně rovnoměrně kropen. Závlaha musí být prováděna rovnoměrně po celém povrchu jízdárny. Špatné je, když závlahou vzniknou mokřejší místa, ta pak představují náhlou změnou povrchu riziko poranění pro koně. Pro skokový či drezurní trénink by se nemělo zavlažovat přímo před tréninkem, ideální je provést intenzivnější závlahu s větším předstihem a těsně před důležitým tréninkem povrch jen upravit. Častou chybou je také nedostatečná závlaha, kdy nedojde k prosáknutí vody skrz celý povrch a mokrá je jen tenká vrchní vrstva, taková jízdárna při pohybu koně samozřejmě práší.
Přídavky soli do pískových povrchů proti zamrzání či udržení vody jsou diskutabilní a v konečném důsledku při přidání velkého množství soli může dojít i k nevhodnému zpevnění povrchu.
Nikdy nekončící práce
Precizní založení jízdárny, kvalitní a přiměřeně mokrý povrch není ještě zárukou dobré jízdárny a pohodlného a bezpečného jezdění. Tou je až finální úprava povrchu. Při úpravě jízdárny je třeba vycházet z doporučení výrobce povrchu a používat mechanizaci k tomu určenou. Frekvence úpravy je závislá na množství koní, i při běžném využití se doporučuje každodenní úprava. V číslech se doporučuje vláčení vždy po využití jízdárny 20 až 30 koňmi. Aby jízdárna byla dlouho v dobré kondici, je potřeba dodržovat několik pravidel.
Jezdit by se mělo rovnoměrnou rychlostí, ani příliš rychle ani pomalu, ideálně rovně ve stopě a vyjíždět rohy. Vhodné je také využívat celou plochu jízdárny, cviky provádět v různých místech, nejezdit pouze po stěnách a na velkých kruzích v A a C. Samozřejmě se za nějaký čas na dlouhých stěnách „vychodí“ cestička a v rozích, kde bývá povrch hlubší, se bude hromadit materiál. I proto je potřeba jednou za čas plochu urovnat a třeba i pomocí lopaty přemístit materiál z rohů na více zhutněná místa.
Foto: archiv společnosti Equiservis, spol. s r.o.
